Ochočení a komunikace

Králíček naším způsobům nerozumí, takže s ním musíte “mluvit” jako králík, pak si k vám vybuduje silné pouto.

Prvně je důležité pochopit, že ač je ušák společenské zvíře, má rád svůj klid a osobní prostor, který bychom mu neměli narušovat. Takovým prostorem bývá hlavně klec. Musíme to respektovat, jinak nás může kousnout, hlavně když podáváme krmení.

Nelitujte králíka, když je zavřený v kleci – vytvoří si zde zóny a v jednom rohu záchod a nebude čůrat jinde. Zprvu je dokonce vhodné ho zavřít na delší čas. Postupně mu klec nechávejte otevřenou na stále delší dobu.

Seznamování můžete nechat na ušákovi, který je sebevědomý. Necháte ho prozkoumávat pokoj a sednete si na zem. Ušáci jsou od přírody velmi zvědaví a časem si vás přijde očuchat. Můžete mu i nastavit ruku, a pokud se vám o ni otře, odpovíte otřením o jeho tvář. To je takové nejšetrnější seznamování.  Pamlsky v ruce nejsou na škodu.

Seznamování nenechávejte na ušákovi, pokud je plachý. Nečekejte, až se přestane bát a pravidelně si ho berte na klín, posaďte vedle sebe na pohovku/křeslo a lehce ho hlaďte. Vytrvejte aspoň hodinu. Trpělivě opakujte, dokud se králíček neuvolní - natáhne se třeba vedle vás a odpočívá. Nakonec se přestane bát a bude se cítit u Vás v bezpečí. Pak teprve se Vám předvede v celé kráse. Bude za Vámi chodit jako pejsek a sám si přijde pro pohlazení (malý pamlsek neuškodí).

Další důležitá věc je chování ušáků k sobě navzájem. Ušáci se olizují hlavně na hlavě, a to na čele. Budeme je tedy hladit na hlavičce od čumáčku přes uši. Mají rádi mírné tahání za chloupky mezi lopatkami – tam se nemohou sami podrbat. Ušáci se běžně lehce štípou, jenže jejich kůže je podstatně hrubší, takže nechápou, že vás to bolí. 

Další důležitá věc je zvedání. Ušákům zvednutí ze země evokuje chňapnutí dravcem, proto se tomu brání. Pokud tedy chcete ušáka zvednout, zakryjte mu hlavičku, aby se uklidnil, pak mu podložte rukou zadeček, aby nevisel a zvedejte ho hezky pomalu. Pád i z malé výšky, případně škubnutí zády při vyproštění z náručí můžou mít fatální následky (vymknutí, zlomeniny, ochrnutí).

 Jančí-li králíček, tak mu zakryjte hlavičku rukou. Nevidí, tak se zastaví. Hlazením ho pak zklidníte.

Jistě se Vám podaří  králíčka "vymazlit", ale tím to nekončí. Přestanete-li se jím aspoň občas zabývat, odcizí se. Proto doporučuji si zavést pravidelné rituály.

Např. Marta každé ráno se s králíčkem pozdraví a pohladí ho. Když se vrátí ze školy, tak mu otevře klec. Králíček všechno oběhne a bradičkou označí a hlavně běhá za Martou, aby mu něco neuniklo. Večer pak, když má Marta konečně čas, si s králíčkem pohraje nebo si ho jen vezme k sobě na klín/ do náručí /  a nabídne mu nějaké vzácné dobrůtky - např čerstvé listy pampelišky nebo jednotlivé granulky.

Dobrůtky nedávejte jako hlavní jídlo a šetřete s nimi, aby králíčak po nich toužil. Bude pak za Vámi ze zvědavosti běhat, i když nic nedostane.

Hodně informaci je na www.kralici.cz